Historický Mešenský Pouskův mlýn
Rádi bychom Vás seznámili s krásným, malebným údolím Mešenského – Kornatického potoka pod obcí Mešno, nedaleko Mirošova na Rokycansku, kde se nachází Historický Mešenský Pouskův mlýn
Historie mlýna :
Výměrem C.K. Okresního hejtmanství v Plzni ze dne 23. dubna 1879 č. 1552 bylo uděleno povolení ku zřízení mlýna v Mešně Alexiusovi Pouskovi, toho času mlynářem na mlýně pod Těnovicemi č.p. 29.
Mlýn prý tam stával od pradávna, první písemná zpráva o něm praví od roku 1394, jako mlýn „Lhotecký“, později jako „Labežský“, neboť to byl mlýn panský.
A nakonec jako mlýn „Pouskův“. Nejen proto, že se zde učil a nějaký čas byl nájemcem tohoto mlýna Alexius Pouska, ale hlavně proto, že podle smlouvy trhové ze dne 4. října 1912 právo vlastnické se vkládá shodou okolností také Pouskovi Václavovi a podle notářského zápisu ze dne 17. července 1919 také Zdeňce Pouskové na polovici.
Alexius Pouska se narodil roku 1855 v Mešně č.p. 21 manželům Václavu Pouskovi a Barboře, rozené Příbíkové ze Šťáhlavic č.p. 30, říkalo se jí „žhavá Baruška“. Měla totiž přespříliš zrzavé vlasy. Václav Pouska se narodil roku 1813 v Mešně č.p. 15 Poustkovům. Ale u narozeného Václava farář vynechal písmenko „t“ o od té doby jsme pouze Pouskové. Když Václav dospěl, tak se jeho rodiče rozhodli, že statek č. 15 rozdělí a při cestě z Mešně do Kakejcova mu postaví nové zemědělské stavení. To se stalo 12. března 1835, dodnes se tam ještě někdy říká „v novém“.
Alexius Pouska po skončení školní docházky šel se učit mlynářem právě do již zmiňovaného mlýna pod Těnovicemi.
Nedaleko od mlýna je osada „Hvížďalka“ – část Spáleného Poříčí, a právě zde v č.p. 146 si Alex vyhlédl svoji budoucí ženu Annu Šlejferkovou, s kterou se oženil 30. listopadu 1878. A již příští rok začal stavět Mešenský mlýn z nepálených cihel „vepříků“, mlýn byl původně malý, nízký, poháněn pouze venkovním vodním kolem o průměru 4,30 metrů na vrchní vodu. Mletí se provádělo nejprve na mlýnských kamenech, až za majitele Karla Pousky po roce 1906 se mlecí kameny vyměňují za čtyři jednopárové válcové stolice, neboť 17. září 1906 přebírá mlýn syn Alexiuse, Karel Pouska narozen roku 1881 a Aloisie, rozená Šmolíková z Hořehled č.p. 7. Právě za Karla Pousky se mlýnu dostává největšího rozmachu. V roce 1907 se mlýn přestavuje, v roce 1914 se přistavuje i patro na obytné části. V roce 1916 se přestavuje stodola proti mlýnu, včetně úplně nové střechy. Okolo roku 1920 je postavena nová stáj. Vodní kolo je obestavěno zdí (lednicí) a zdi vystavěny až do výše stávajícího mlýna. V roce 1927 je zakoupen malý dodávkový automobil Ford o nosnosti 1 tuna. Pro nedostatek vody je zakoupen naftový motor od firmy Kasík Antonín Rožmitál pod Třemšínem v roce 1933, který pomáhal točit mlýnské stroje. Od roku 1931 se připravují plány a směny pozemků pro stavbu nového hořejšího rybníka. Dokončen byl až před II. světovou válkou, pracovali na něm dělníci z Maďarska.
Vzhledem k tomu, že má dva syny, Karla a Jindřicha, tak v roce 1932 kupuje mlýn v Radnicích č.p. 91, od mlynáře Josefa Vitouše. Ale živnostenský list si nechává 15. října 1932 napsat na své jméno, rovněž tak vodní právo k tomuto mlýnu z 2. července 1937.
V Mešně se připravují plány pro přístavbu skladiště a strojovny, kolmo ke mlýnu na hrázi nádržky náhonu. K realizaci stavby skladiště však již z důvodu II. světové války nedochází.
Na mlýně v Radnicích převážně mlel syn Karla a Aloisie Pouskových Karel Pouska, kterému byla v prosinci roku 1942 němci provedena kontrola a nalezena „černá kniha mletí“. Byl němci sebrán, odvezen do Německa a popraven. Dne 8.12. 1942 je jeho otci Karlu Pouskovi živnost na Radnice „dána do klidu“, závěrečná revize provedena 7. ledna 1943, a 15. ledna 1943 mlýn zaplombován.
V Mešně Karel Pouska provozuje mlynářskou živnost do 3. dubna 1941, kdy mlýn pronajímá ke mletí Františku Vébrovi, narozenému 1900 v Krašovicích.
Dne 7. ledna 1943 se stává majitelem mlýna v Mešně syn Karla a Aloisie Jindřich Pouska, narozen 1914 a od roku 1946 s manželkou Marií, rozenou Šmolíkovou z Přikosic č.p. 31. Karel a Aloisie Pouskových po předání mlýna v Mešně synu Jindřichovi v roce 1943, se na nějaký čas stěhují na mlýn do Radnic, který 10. listopadu 1945 pronajímají Janu a Elišce Piškulovým, následně pak v srpnu 1946 jim mlýn č.p. 91 v Radnicích prodávají. V Mešně mlynářskou živnost provozuje i nadále nájemce František Vébr.
Rokem 1949 je vyměněn naftový motor za elektromotor, je přiveden elektrický proud ke mlýnu. Po roce 1948 však nastává jiná doba a to se projevuje
i na chodu mlýna, je zde poslední učeň Miroslav Vébr z Krašovic, synovec nájemce Františka Vébra. Od roku 1951 – 1953 se mele pod Krajským výkupem Plzeň, následně pod Západočeskými mlýny n.p. Plzeň, které se později slučují s pekárnami. V roce 1958 se připravuje znárodnění mlýna, je sepsán veškerý inventář. Ke znárodnění však již nedošlo, neboť 31. prosince 1958 je mlýn uzavřen.
Od té doby již nebyl mlýn nikdy spuštěn a ani by to již nebylo možné:
- stroje jsou staré, zchátralé
- náhon ke mlýnu je bez vody, po regulaci potoka v letech 1974 – 1976 je potok o 600 m převeden dále od náhonu.
V roce 1990 dostal bývalý mlýn i obytná část novou fasádu. Od roku 1997 je majitelem bývalého mlýna syn Jindřicha a Marie Pouskových Jindřich Pouska, narozen 1948, který pět let po zavření mlýna v roce 1963 se šel učit mlynářem do Slatiňan u Chrudimi. V té době jediné mlynářské učiliště v bývalém Československu. O rok později se jde učit i jeho bratr Jan též mlynářem, když se oženil, stěhuje se do Šťáhlavic.
Jindřich Pouska po vyučení několik let pracuje v Plzeňských mlýnech „Parním“ a „Kalikovském“. Dnes však neexistuje ani jeden z nich. Parní je zbourán a z Kalikovského je hotel. Rovněž není žádné mlynářské učiliště v České republice. Takový je osud nejen malých mlýnů „klepáčů“, ale i velkých provozů a mlynářského řemesla vůbec.
A proč název „Mešenský mlýn“? To je snadné vysvětlení, když Alexius Pouska byl ve mlýně pod Těnovicemi, tak stavěl v Mešně jaký mlýn? „Mešenský“. A už to tak zůstalo 130 let
Použité materiály, z kterých bylo čerpáno:
- archivní dokumenty rodiny Pousků z Mešna č.p. 30 – mlýn
- archivní dokumenty rodiny Piškulů z Radnic č.p. 91 – mlýn
- letopisy Spálenopoříčska L.P. 1942 – Václav Davídek
- staré časy Spálenopoříčska 1992 – Václav Davídek
- Mirošovský zpravodaj č. 4 – 90, strana 5 a 6 – Jan Pouska Kornatice
- katastrální úřad pro Plzeňský kraj, pracoviště Plzeň – město
z použitých materiálů sepsal: Jindřich Pouska v Mešně
v letech 2009 - 2010
Ne., 20. Kvě. 2012
16:00
